O autorce

7. listopadu 2015 v 20:25



"... a já poznala, že si myslí, že jsem úplně šílená, protože jsem mu řekla, že věřím na peklo a že někteří lidé jako já musí žít v pekle ještě před smrtí, aby tak odčinili to, že o ně přijdou po smrti, protože nevěří v posmrtný život a protože s každým se po smrti stane to, v co věří."

(Sylvia Plathová - Pod skleněným zvonem)


Psát o sobě je dost ošemetné. Nenajde se moc lidí, kteří vás vidí tak, jako se vidíte vy. No, asi nikdo vás nevidí tak, jak se vidíte vy. A v tom je celý ten vtip...

• Knihomol. Knížky, které se nevejdou do knihovny, jsou naskládané všude, kde je jen trochu místa. A všechny ty knížky zbožňuje a opečovává je jako malé děti. A stále si pořizuje další, protože je spousta knižních sirotků, kteří potřebují matku, k níž by mohly promlouvat.
Když o ní dlouho neslyšíte, existuje stoprocentní šance, že má nos opět zabořený do stránek nějaké knihy. A můžete se vsadit, že jí dočte do konce, i když u ní bude zívat nudou a její filozofie pro ní bude naprostá hebrejská vesnice. Dává jim prostě šanci až do poslední věty.

• Spisovatel, který nikdy nic nedotáhne do konce. Všude tuny bloků, papírků a nepíšících propisek. Tolik zavrhnutých nápadů a tolik rozdělané práce. Můžete mít jistotu, že osoba, která nemá ráda konce se jen těžko odhodlá k tomu, aby její příběh nějaký dostal. Ale i konec bez konce nějakým koncem nejspíš bude. Stačí jen podtrhnout a založit papír. nenechat místo pro pokračování. Nevyřčené věty, zde jste vítány.

• Ztracená osoba. Neví, co se svým životem. Neví, co se sebou. A neodváží se dívat před sebe a vykročit vpřed. Možná ví, proč tomu tak je. Ale raději se neptá, protože toho důvodu se bojí.

• Smutná duše s nádechem naděje. Pro svět. Pro lidstvo. Pro sebe. Pro nic a pro všechno.

• Romantik, který věří, že každý z nás má právo být milován. Po celý život.

• Pozorovatel za zavřenými dveřmi.

• Obdivovatel dob minulých.

• Odpůrce násilí.

• A naprosto nonkonformní člověk, který si nikdy nezapamatuje, jak se tohle slovo píše.



(Proč zrovna bílé pozadí?)
Právem pojmenovaný spisovatel Stephen King v jedné své knize napsal, že bílá značí nedostatek fantazie. V tomto si s ním dovolím nesouhlasit. Bílá je čistá, je to nepopsaný papír. A každý, kdo se na takový papír podívá, si o něm pomyslí něco jiného, jeho fantazie si vytvoří vlastní obraz. Někdo si na něm představí shluk slov, někdo barvy, někdo siluetu, někdo zátiší... Zkrátka bílá barva dává prostor. Neberte jí ho. Ponořte se do ní... a sněte...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama