Pírko

7. listopadu 2015 v 19:17 | Knihomolka |  Básničky
Psáno 7. srpna 2014

To pošmourné ráno,
po noční bouřce
- proč nemohu být tebou, vráno? -
našla jsem v kaluži pírko,
co na mě usmívalo se sladce.

To nevlídné ráno,
po průtrži mračen
- proč nemohu být tebou, vráno? -
šla jsem po černých stopách,
kterými byl chodník značen.

Na počátku toho dne,
po probdělém spánku
- tam, kde listí tle -
mdlýma očima k nebi jsi zírala,
červi ožírali tělesnou tvou schránku.

Poklekla jsem k tobě
a se stínem na srdci
k sobě pošeptala si:
proč nemohu být tebou, vráno?

A tak smutek nesu hrdě dál,
samotou se protloukám...
A vítr pírko odnesl

smíchem smrti ponoukán...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama