Sešitá paměť a díra v duši

25. února 2016 v 21:56 | Knihomolka |  Deníkové zápisky
Vzala jsem do ruky jehlu.
Ale chyběla mi nit. Taková ta tenká, skoro neviditelná. Na kterou nevidíte, když jí navlékáte dírkou, kterou neprovléknete nikdy nic, protože ta dírka je prostě moc malá na jakékoli provlečení. Jste frustrovaní. Nikdy jste neměli trpělivost na něco takového je šití. Protože už nezvládáte ani navléknout tu nit, bez níž prostě nic neušijete.
A jaký smysl to šití potom má?
Díváte se na tu díru a nevěříte, že ji zašijete. Ale co teď s ní?

Je tu vůbec nějaká díra?

Nevím.
- Existuje na tomhle světě snad něco, co je pevně dané?
- Všechno je relativní?
- Pravidla jsou pevně stanovena?

Říká se, že srdce je nositelem citů. A hlava rozumu.
Medicína by s tím asi nesouhlasila. Věda taky ne.
A zdravý rozum už vůbec ne.
Ale je fakt, že srdce bolí, když bolí duše. Možná proto, že duše je přítomná v celém těle. Po kouskách proklouzává pod kůží, pulzuje. Ale když odejde - když ji necháme odejít - co z nás zůstane?
Další fakt - prý to není duše, jen jakési impulzy v mozku. A když přestanou tepat, život se zastaví. A nezbyde žádná duše, jen tělo. Mrtvé, chladné a zbytečné.
S tím se máme smířit.
Další krok k dospělosti.
Myslím, že ne.

Ne, nemyslím na nesmrtelnost. Ta je moc trvalá. Věčná.
Ale sny - ty přece překračují oceány. Proč ne čas?

Mám vstát, prý slunce už vysvitlo. Ale já už vstala. Jenom mám pocit, že nemůžu chodit, protože duše je moc smutná a tíhne k zemi, i když sny by jí měly nadnést...
Nakonec bude jen další příběh v historii, jen další kousek mozaiky, která k sobě nepasuje.
Nepatrné zápletky v knize o jednom listu, který je neustále máčen v mléce, inkoust seškrábáván a znovu a znovu přepisován.

Tak se nabalujeme, zahalujeme se do plátna, dokud už ani netušíme, kdo jsme, proč jsme se tu ocitli nebo co kčertu máme vlastně dělat.

Asi žít. Myslím.

Tomu se říká odcizenost od světa. Myslím.

Mám vstát, já vím.
Vstanu a budu žít.

Ale jsem pořád dítě. Chci jím být. Ale už nemám dětské oči.
Nechci vyrůst.
Myslím.

Všechno je relativní.
To je myšlenka dospělých nebo dítěte?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama