Ráno nad mořem mlhy

16. června 2016 v 22:43 | Knihomolka |  Črty
Nad mlhou se zatřpytil úsvit nového dne. Těžký závoj dámy v bílých šatech jej však zahalil v mlčenlivý opar chladného světla ustupujícího šedivým mrakům. Snesl se na město a pohltil jeho věže, štíty domů, chodníky i chodce, podzemní kanály i krysy do svých slepých útrob.

Maličká obec se probouzí, špitla královna. A jezdec spadl ze šachovnice.

Procházím mlčenlivou ulicí, v jejíchž koutech dosud bdí stíny. Výhružně se plazí a kroutí, drží stráž nad ranní temnotou ponořenou v měkkém bílém odstínu. Hodiny na věži blízkého kostela zahrály tichou symfonii a vyhnaly spící ptáky zpod větví stromů do podzimního světa barevných, vlhkých a skotačivých listů.
Stále je slyšet muezzinův hlas, který za rozbřesku svolával k modlitbě, i zpěv židovského šacharitu.
Děkujeme, dožili jsme se dalšího dne. Jsme ale všichni dostatečně vděční?
Ateista dál bloumá po rozbitém dláždění vzdychající návsi, sdílí pocit nenaplnění a smutku s budovami v okolí.

Lidé ztratili víru. Neuvědomují si svůj strach.
A Matka příroda, ta pláče, její slzy kanou po vybledlé skráni života.

Tu kolem probíhá pošťák s rozmáčenou obálkou v křečovitých prstech, žalem uvadla při čekání na svého dávno ztraceného adresáta.
Tu se plahočí toulavý pes, zem jako by ho vtahovala a nechtěla pustit ze svých pařátů. Pohled a ztráta zraku. A štěně není.

Zvednu oči k obloze a skrz páru zahlédnu letadlo, co krouží nad městem. Je tam každý den. Nikdy nezamává. Jen proletí a zmizí.
Život proklouzává kolem. Hemží se ve stále větších hloučcích.
Když vystoupám nad mlhu, mám vše jak na dlani. Všechny ty upachtěné lidičky, co se míjí a míjí v nikdy nekončícím řetězci.
Vidíš? Tam projel první ranní autobus. A za ním další. Jeden nerozeznatelný od druhého. A podívej se támhle - chodec choulící se do kabátu, jako rozmazaná tečka skrytá v záhybech obrovského plátna zabarveného vzteklými tahy štětcem. Od úst stoupá kouřový dech a putuje k nebi, kde se políbí s nevěstou nebes. Opouští město.
A na vrcholu všeho je cítit lidský pach spojen s lomozem jejich strojů. Když se zaposloucháte, uslyšíte tichoucké kvílení - to, jak příroda řve bolestí.

A vidíte i ten obrys v dáli?
Letadlo se dnes vrátilo podruhé.
Co myslíte - zamává?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama