Protože děti musí dospělým pořád něco vysvětlovat (výpisky z Malého prince)

26. července 2016 v 19:23 | Knihomolka |  Střípky filozofie
zdroj obrázku: bennu.cz



Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.)
- z věnování

"Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde..."
- malý princ

"Víš... když je člověku smutno, má rád západy slunce..."
- malý princ

"Už milióny let si květiny tvoří trny. A beránci je přesto po milióny let okusují. A to není vážná věc, snažíme-li se pochopit, proč se květiny tolik namáhají, aby měly trny, když ty trny na nic nejsou? Copak boj beránků a květin není důležitý? Není to vážnější a důležitější než počítání toho tlustého červeného pána? A co když já znám květinu, jedinou na světě, protože neroste nikde jinde než na mé planetě? A co když mi tu květinu nějaký beránek rázem zničí, jen tak, jednou zrána, a ani si neuvědomí, co dělá? To že není důležité?"
Zarděl se a po chvíli pokračoval:
"Má-li někdo rád květinu, jedinou toho druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na ty hvězdy dívá. Řekne si: Tam někde je má květina... Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly. A to že není důležité!"
- malý princ

Bral vážně bezvýznamná slova a byl proto velice nešťasten.

"Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly."
- růže

"Je třeba žádat od každého to, co může dát. Autorita závisí především na rozumu. Poručíš-li svému lidu, aby šel a vrhl se do moře, vzbouří se. Mám právo vyžadovat poslušnost, protože mé rozkazy jsou rozumné."
- král

"Budeš tedy soudit sám sebe. To je to nejtěžší. Je mnohem nesnadnější soudit sám sebe než někoho jiného. Jestliže se ti podaří sám sebe dobře soudit, bude to znamenat, že jsi opravdu mudrc."
- král

"Osamělí jsme i mezi lidi."
- had

"Co to znamená ochočit?"
"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta..."
"Vytvořit pouta?"
"Ovšem," řekla liška. "Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě..."

"Známe jen ty věci, které si ochočíme," řekla liška. "Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!"
"Co mám dělat?" zeptal se malý princ.
"Musíš být hodně trpělivý," odpověděla liška. "Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž..."

"Jste krásné, ale jste prázdné. Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže."
- malý princ

"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
"A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."
"Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásl domkem výhybkáře.
"Mají náramně naspěch," řekl malý princ. "Co hledají?"
"To neví ani člověk na lokomotivě," odpověděl výhybkář.
A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru.
"To se už vracejí?" ptal se malý princ.
"To nejsou oni," řekl výhybkář. "To jsou zase jiní."
"Nebyli snad spokojení tam, kde byli?"
"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme."

"Jedině děti vědí, co hledají," pravil malý princ. "Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se stane strašně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou..."
"Mají štěstí," řekl výhybkář.

Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednou týdně, nemusí už pít.
"Proč to prodáváš?" zeptal se malý princ.
"Je to velká úspora času," odpověděl obchodník. "Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden."
"A co se udělá s těmi padesáti třemi minutami?"
"Co kdo chce..."
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce.

"Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku..." - malý princ

"Poušť je krásná...," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu... "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...," řekl malý princ.

"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají..."
"Nenalézají...," odpověděl jsem.
"A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody..."
"Jistě," odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
"Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem."

Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...
- pilot

Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl, nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní... A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.


zdroj výpisků:
SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Moje planeta. Přel. Jiří Konůpek. Vyd. v tomto souboru první. Praha: Odeon, 1976. 429 s. Klub čtenářů, sv. 390.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama