Slova v kleci

12. července 2016 v 19:24 | Knihomolka |  Básničky
Našla jsem tě,
nahého a spícího
v hloubi srdce
ukrytého.

Jsi stín, číhající v prázdném pokoji.

Hmatám tep.
Chutná po krvi,
která proudí pryč, utíká ode mě.
Tělo se brání,
ale duše už v očistci kotví,
s lodí, jejíž vlajka zešedla.

Ptám se po Vergilliovi,
ale čerti kroutí hlavou,
a múzy tiše pějí:
nikdy tu prý nebyl.

Stěny se přibližují
a v koutě gramofon
hraje
bez jehly a bez desky se raduje
a chladná rána mlčí,
když z kůže raší křídla.

Jako stín žiješ,
v pokoji
sám a beze všech.
Je to naše klec,
ale já z ní utekla.

Pozoruju tě oknem skrze oheň.

A to, co vidím v zrcadle
už nejsem já,
jen obličej z mříží
a klec bez ptáčka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama