Naše poušť je bez konce *

3. listopadu 2016 v 22:19 | Knihomolka |  Básničky
Vydala se
k planoucím sluncím
a hledala
se srdcem bušícím
V hlubokých stržích,
v hrobech opuštěných a bez těla

Déšť už neprší,
nesněží na vrcholky hor
A prý už nic není jako dřív,
zpívá tichounký sbor,
šumí mezi hrby velbloudů
a stády mul,
co na zádech nesou život Beduínů

"Kde jsi, dítě moje?"
zněla ozvěna holých skal

Běžela mezi zrnky písku,
jako tisíce jiných srdcí

"Tvá duše tě už neobsáhne,
slzy ruka nesetře,
tělo ve vodách neutone"

A běžela a běžela
A možná stále běží
Tam v písečných dunách
staré Arábie

*inspirováno tvorbou E. Jabése
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama